Celý den běhat po lesích má taky své výhody, ale
někdy je to prostě jenom unavující. Například zrovna teď, musím proběhnout
okolo hranic našeho teritoria, abych zjistil, že žádný nepřítel není
v dohledu. Už jsem se zmínil, že nejsem alfou? Ale jsem jeho synem a to by
pro mě mělo mít nějaké parádní výhody, jenže nemá. Ba naopak, nejsem prvorozený
a tím pádem mám povinnosti jako každý druhý člen smečky. Proto taky schytávám
tyhle úkoly, které jsou podle mého úplně zbytečné.
Když konečně dorazím domů, celý uondaný mimochodem,
zdá se, že se koná porada. Babička Lukrécia se nadýmá u stolu hned vedle otce a
mé matky, to se řeší zase něco velice zajímavého.
„No konečně!“ Slyším babičku.
„Vždyť už jsem tady.“ Sundám si bundu a jdu se posadit ke stolu. Všichni jsou napnutí jako kšandy. Když říkám všichni, myslím tím celou svou smečku, ne jenom rodinu. Takováhle setkání se obvykle nepořádají každý den, a proto jsem z toho vykulený i já.
To by asi chtělo vysvětlení. My, jako rodina Farkasova jsme se kdysi odpojili od jedné maďarské smečky. Nutno dodat, že babička je opravdová, nefalšovaná Maďarka. Odešli jsme do Meritonu zhruba před patnácti lety a zde jsme založili novou smečku s otcovým bratrancem Nikem a jeho rodinou. Před pár lety se k nám připojilo pár vlkodlaků z Londýna a dnes čítá naše aliance dvacet tři členů, takže mi dáte za pravdu, že poskládat je všechny k jednomu stolu, je docela fuška. Osobně tyhle setkání nemám moc rád, panuje zde napětí a síla alfy se tu projevuje ještě hmatatelněji.
„No konečně!“ Slyším babičku.
„Vždyť už jsem tady.“ Sundám si bundu a jdu se posadit ke stolu. Všichni jsou napnutí jako kšandy. Když říkám všichni, myslím tím celou svou smečku, ne jenom rodinu. Takováhle setkání se obvykle nepořádají každý den, a proto jsem z toho vykulený i já.
To by asi chtělo vysvětlení. My, jako rodina Farkasova jsme se kdysi odpojili od jedné maďarské smečky. Nutno dodat, že babička je opravdová, nefalšovaná Maďarka. Odešli jsme do Meritonu zhruba před patnácti lety a zde jsme založili novou smečku s otcovým bratrancem Nikem a jeho rodinou. Před pár lety se k nám připojilo pár vlkodlaků z Londýna a dnes čítá naše aliance dvacet tři členů, takže mi dáte za pravdu, že poskládat je všechny k jednomu stolu, je docela fuška. Osobně tyhle setkání nemám moc rád, panuje zde napětí a síla alfy se tu projevuje ještě hmatatelněji.
Dnes se ale taková schůze koná a mě moc zajímá, co
se řeší za problém. Posadím se na volnou židli vedle Memphis, sestřenice
z druhého kolene, o něco mladší než jsem já.
„Jelikož jsme všichni, můžeme konečně začít.“ Začne otec autoritativním tónem, který donutí všechny přestat tlachat a zabodnout zrak do něj, včetně mě. „Jak je jistě všem známo, každý vlkodlak by měl mít družku.“ Pokračuje.
Tak tohle bude opravdu síla. Otec mi sice už říkal, že nás s bráchou hodlá oženit, ale že by to bylo takhle brzo? No to snad ne, třeba se ještě odkloní někam jinam a já si budu říkat, že mě ještě chvíli čeká svoboda. Sice svoboda v uvozovkách, ale aspoň něco.
„Nepospíchal bych na to, ale Fivertonská smečka chce uzavřít sňatek a tím konečně podepsat příměři. Samozřejmě, je to pro nás výborná šance.“ Je možné, že se u toho otec pýří? Ano opravdu má radost. Moje naděje na odklonění od sňatku jsou ty tam. Fivertonská smečka má na spojení svazku jen holky.
„Takže dnes, nebo zítra přijedou na návštěvu.“
„Otče, takže kolik těch děvčat vlastně bude.“ Ptá se Ferenc, který je očividně stejně nadšený jako já.
„Ferenci, neboj se, na tebe jistě alespoň jedna zbude.“ Odpoví škodolibě. Já i brácha se sesuneme na židli o něco níž. Nevím jak on, ale já mám pocit, že bych nejradši vlezl pod stůl celý.
„Chtěl jsem tedy oznámit, abyste byli všichni obezřetní, zbytečně nevyvolávali spory, ten mír je pro nás opravdu důležitý. Samotný sňatek by měl uzavřít nejméně jeden mladý muž s jejich dívkou. Jestli jsem dostal správné informace, mělo by se jednat o dceru alfy s několika dalšími příslušnicemi smečky. Přednost mají nejstarší volní muži, což jsou oba moji synové.“ Zvlášť poslední věta mě poděsila nejvíc. Jak si sakra může myslet, že mezi pár holkama, které uvidím poprvé v životě, si vyberu jednu na celý život? Opravdu se zbláznil. Nebo spíš pravidla ve smečce jsou takhle blbě vymyšlená.
„Jelikož jsme všichni, můžeme konečně začít.“ Začne otec autoritativním tónem, který donutí všechny přestat tlachat a zabodnout zrak do něj, včetně mě. „Jak je jistě všem známo, každý vlkodlak by měl mít družku.“ Pokračuje.
Tak tohle bude opravdu síla. Otec mi sice už říkal, že nás s bráchou hodlá oženit, ale že by to bylo takhle brzo? No to snad ne, třeba se ještě odkloní někam jinam a já si budu říkat, že mě ještě chvíli čeká svoboda. Sice svoboda v uvozovkách, ale aspoň něco.
„Nepospíchal bych na to, ale Fivertonská smečka chce uzavřít sňatek a tím konečně podepsat příměři. Samozřejmě, je to pro nás výborná šance.“ Je možné, že se u toho otec pýří? Ano opravdu má radost. Moje naděje na odklonění od sňatku jsou ty tam. Fivertonská smečka má na spojení svazku jen holky.
„Takže dnes, nebo zítra přijedou na návštěvu.“
„Otče, takže kolik těch děvčat vlastně bude.“ Ptá se Ferenc, který je očividně stejně nadšený jako já.
„Ferenci, neboj se, na tebe jistě alespoň jedna zbude.“ Odpoví škodolibě. Já i brácha se sesuneme na židli o něco níž. Nevím jak on, ale já mám pocit, že bych nejradši vlezl pod stůl celý.
„Chtěl jsem tedy oznámit, abyste byli všichni obezřetní, zbytečně nevyvolávali spory, ten mír je pro nás opravdu důležitý. Samotný sňatek by měl uzavřít nejméně jeden mladý muž s jejich dívkou. Jestli jsem dostal správné informace, mělo by se jednat o dceru alfy s několika dalšími příslušnicemi smečky. Přednost mají nejstarší volní muži, což jsou oba moji synové.“ Zvlášť poslední věta mě poděsila nejvíc. Jak si sakra může myslet, že mezi pár holkama, které uvidím poprvé v životě, si vyberu jednu na celý život? Opravdu se zbláznil. Nebo spíš pravidla ve smečce jsou takhle blbě vymyšlená.
Když schůze skončí, odeberu se do kuchyně, kde si
naliji panáka vodky. Než ho ale stihnu vypít, otec mi ho vezme přímo z ruky.
Aha, takže mě čeká ještě soukromý rozhovor s velkým alfou, jak milé.
„Není to jednoduché, ale zkus to prosím tě pochopit.“ Začne mi mluvit do duše.
„Pochopit, že si mám vzít úplně cizí holku?“
„Je to důležité pro smečku.“
„Jo chápu to, ale štve mě to. Budu se snažit, stačí?“ Povolím, nechci se hádat, navíc s alfou bych stejně prohrál. Má pravdu, je to dobré pro smečku a to jediné mě má zajímat.
„To je dobře.“ Poklepe mi na rameno. „A nechlastej, to ženy nemají rády.“ Kopne do sebe ten můj panák a odejde. Jen sklopím oči, co jiného taky mohu dělat. Raději půjdu do pokoje, nestojím o další kázání.
„Není to jednoduché, ale zkus to prosím tě pochopit.“ Začne mi mluvit do duše.
„Pochopit, že si mám vzít úplně cizí holku?“
„Je to důležité pro smečku.“
„Jo chápu to, ale štve mě to. Budu se snažit, stačí?“ Povolím, nechci se hádat, navíc s alfou bych stejně prohrál. Má pravdu, je to dobré pro smečku a to jediné mě má zajímat.
„To je dobře.“ Poklepe mi na rameno. „A nechlastej, to ženy nemají rády.“ Kopne do sebe ten můj panák a odejde. Jen sklopím oči, co jiného taky mohu dělat. Raději půjdu do pokoje, nestojím o další kázání.
„Hééj brácha!“ Zavolá na mě bratr z balkonu,
který máme v pokoji. „Dělej, pojď sem!“
Bez řečí tedy za sebou zavřu dveře a jdu za ním. „No?“
„Víš, kdo to je?“ Zeptá se mě a podává mi notebook. Na obrazovce vidím jednu z těch bohatých holek, tatínkových rozpatlánků.
„Párkrát jsem jí viděl, v drahým autě, který bych si nemohl pořídit ani po smrti. Co s ní?“ Nechápu, vím sice, že Ferenc je na holky a líbí se mu každá druhá, ale tohle je podle mě jiná liga.
„Jdu s ní na rande.“ Ušklíbne se tím svým úsměvem, jakoby mi říkal: To čumíš co?
„No to je teda gól a proč mi to říkáš?“ Pořád jsem nějak mimo. Normálně ani nevím, kterou holku zase připravil o pannenství a teď mi řekne i o blbým rande?
„Protože ty, Olivere, jdeš se mnou.“
„Nebudu ti dělat křoví.“ Kroutím hlavou, Jakobech měl míst ní kolotoč.
„Nemusíš, vezme sebou kamarádku, takže to bude rande ve čtyřech.“
„To není normální, ty nejsi normální, nepůjdu s nějakou namyšlenou bohatou pipkou na rande.“
„Ale brácho, musíme si ještě naposledy užít.“
„Ty si užiješ naposledy, já se ženit nehodlám.“ Tenhle rozhovor je docela zbytečný, musel by mi slíbit něco pořádného, abych šel.
„No ták.. Slibuju, že dokonce týdne za tebe budu kontrolovat hranice území.“ Vrhne na mě pohled, který mi má naznačit, že to je velkorysá nabídka.
„Fakt? Slibuješ?“ Tohle mě pomalu začíná zajímat. Mohl bych si válet šunky, zatímco on by běhal po lesích.
„Slibuju.“
„Tak fajn, v kolik?“
„Za půl hodiny.“ Mrkne na mě a já si poprvé všimnu, že je vyfešákovaný, jakoby šel do cirkusu.
„Fajn..“ Zahučím ještě a moje další cesta vede přímo do sprchy.
Po sprše a návštěvě
skříně, kdy si stejně vyberu svou starou kostkovanou košili a seprané džíny,
seběhnu dolů za Ferencem. Ten už sedí v nastartovaném autě a vrhá na mě
zlé pohledy. Jdu jenom o pět minut později, tak co šílí. Nasednu vedle něj,
jinak mě tím pohledem vážně zavraždí. Šlápne tedy na plyn, až za námi zůstanou koleje,
a frčíme k centrálnímu parku. Auto necháme pod nějakým stromem, kde mám
neblahý pocit, že až budeme chtít jet domů, bude pokálené od ptactva. Bez řečí tedy za sebou zavřu dveře a jdu za ním. „No?“
„Víš, kdo to je?“ Zeptá se mě a podává mi notebook. Na obrazovce vidím jednu z těch bohatých holek, tatínkových rozpatlánků.
„Párkrát jsem jí viděl, v drahým autě, který bych si nemohl pořídit ani po smrti. Co s ní?“ Nechápu, vím sice, že Ferenc je na holky a líbí se mu každá druhá, ale tohle je podle mě jiná liga.
„Jdu s ní na rande.“ Ušklíbne se tím svým úsměvem, jakoby mi říkal: To čumíš co?
„No to je teda gól a proč mi to říkáš?“ Pořád jsem nějak mimo. Normálně ani nevím, kterou holku zase připravil o pannenství a teď mi řekne i o blbým rande?
„Protože ty, Olivere, jdeš se mnou.“
„Nebudu ti dělat křoví.“ Kroutím hlavou, Jakobech měl míst ní kolotoč.
„Nemusíš, vezme sebou kamarádku, takže to bude rande ve čtyřech.“
„To není normální, ty nejsi normální, nepůjdu s nějakou namyšlenou bohatou pipkou na rande.“
„Ale brácho, musíme si ještě naposledy užít.“
„Ty si užiješ naposledy, já se ženit nehodlám.“ Tenhle rozhovor je docela zbytečný, musel by mi slíbit něco pořádného, abych šel.
„No ták.. Slibuju, že dokonce týdne za tebe budu kontrolovat hranice území.“ Vrhne na mě pohled, který mi má naznačit, že to je velkorysá nabídka.
„Fakt? Slibuješ?“ Tohle mě pomalu začíná zajímat. Mohl bych si válet šunky, zatímco on by běhal po lesích.
„Slibuju.“
„Tak fajn, v kolik?“
„Za půl hodiny.“ Mrkne na mě a já si poprvé všimnu, že je vyfešákovaný, jakoby šel do cirkusu.
„Fajn..“ Zahučím ještě a moje další cesta vede přímo do sprchy.
„Proč mám špatný pocit, že je tu s námi nemrtvá bytost?“ Hodím po bratrovi okem.
„Jsem stejně překvapenej jako ty. Kdo měl vědět, že upíři se kamarádí i s lidmi.“
Asi mě klepne, blbý dvojrande jenom proto, že mě bratr přemluvil a jako na potvoru mojí partnerkou musí být upírka. Jen protáčím očí nad svou štěstěnou a pak ještě jednou, když vidím, jak bratr cukruje s tou přehnaně nafintěnou holkou, co se jmenuje Em. A pak konečně přijde chvíle, kdy jsem představen oběma slečnám. "Těší mě." Věnuji úsměv té opálené holce, co její šaty patří spíš na molo. Je zvláštní, jak se tenhle příjemný přátelský úsměv může změnit v kyselý. Nemám totiž ani za mák chuť se s upírkou Valentineou o něčem vybavovat, spíš mám nutkání po ní skočit a rozškubat jí na kusy. To by mě zajímalo, co budeme dělat. Ale očividně to má bratr vymyšlené, protože povídá něco o kinu. To by nemuselo být tak zlé. Musím se ušklíbnout, protože obě odpoví naráz, jako orchestr.
„Je to kousek, to dojdeme pěšky.“ Odporuju, když nás chce upírka naskládat do svého auta s řidičem. Otázkou je, co by s námi udělala, nejspíš by nás odvezla na hrad v Karpatech a všechny zmasakrovala.
"Koukám ty si bledá, jakobys měla už dávno po sezóně, kolik už přetahuješ, tak 100 let?" Začne s ní rozhovor typickým jízlivým rýpancem. Normálně do lidí takhle nerýpe, ale ona není člověk, ona je upír a k těm je povoleno všechno. Proto se na ní ušklíbne a odhalí přitom silné bílé zuby
„No.. A… Ty zase smrdíš!“ Dovolte, abych se zasmál, tohle byla slabota, čekal jsem lepší vtípek.
„Už dlouho tě páníček nevykoupal, co?“ Dodá po chvíli ještě. Musím přiznat, že i ona umí vymyslet pěknou odpověď, dokonce se i zasměju, kupodivu ne jízlivě.
"Tak to víš, v rybině se vyválet prostě musíš a komu by se pak chtělo koupat." Pokrčím rameny jako nevinnost sama. Pravdou sice je, že ryby bych se ani nedotkl, ale je mi úplně fuk, co si o mě myslí jedna mrňavá upírka.
„Tak to chápu, že se tě pak páníček nechtěl ani dotknout. Pravděpodobně tě ani nechtěl vyvenčit, co? No, jestli chceš, můžu tě uvázat na vodítko a obejít s tebou několikrát park, abych uspokojila tvoje choutky.“ Ujistí mě. Jen nad ní zavrtí hlavou, že to tyhle upíry baví. Stejně jenom závidí, že ona se prostě ve zvíře proměnit neumí, i kdyby se na tu svojí porcelánovou hlavinku stavěla. A přesně tenhle poznatek ho uvádí do naprostého klidu.
"To by sis ale musela dát chvíli pauzu od těch svých krevních koktejlů.." Brouknu jen tak mimochodem. Tohle mě začíná unavovat a v duchu proklínám bratra, že mě vzal na rande s upírkou. Pokoutně sleduju, jak zakládá ruce na hrudi, zřejmě už nemá náladu se se mnou bavit.
Triumfálně si zabručím a kdybych přeci jenom byl ve vlčí podobě, snad bych i zavil na měsíc. Opravdu se mi podařilo urazit krvelačnou potvoru, za což si gratuluji. Ale přeci jenom ve mě hlodne jakýsi divný pocit, že jsem měl raději konverzovat o počasí. Jenže hrdost pro vlkodlaky typická mi nedovolí se omluvit, nebo vůbec s ní ještě mluvit. Proto tedy neprojevím ani trochu vlídných emocí a raději koukám na záda těch dvou. Znám bratra a vím, že kdyby se mu ta holka opravdu líbila, už by jí měl pod palcem. Z tohohle nic nebude.
Nakonec dojdeme až ke kinu a bratr se zeptá, na co hodláme jít. To je těžké, na filmy moc nekoukám, ani nevím, který režisér je nejlepší.
Vůbec nechápu, proč se s Em Ferenc pořád zaobírá, když očividně zájmem nehoří, ale je to jeho věc. Já se z toho hezky rychle nějak vykroutím. Už si v mysli spřádám plány o divokém útoku ufonů, když v tom mi zavrní telefon v kapse. Že by vysvobození? Vytáhnu tedy telefon a přejedu přes display, aby naskočila SMS zpráva. Stojí v ní: Máme návštěvu, za deset minut se sejdeme u stolu, nezapomeň na bratra. Uchechtnu se nad stručností mé babičky, která nikdy neplýtvá slovy.
"Fere, návrat do středověku je tu." Hodím po něm mobil se zprávou. V tuhle chvíli bych byl možná raději na randevů s upírkou, než jít domů a poslouchat otcovi návrhy na manželství s nějakou slepicí s velkým majetkem. Jenomže si ani nechci vědět, co by mi udělal, kdybych nedorazil, nejspíš by ze mě udělal nejhoršího smetáka ve smečce, i když jsem jeho syn. Koukám na bratra, který už se omlouvá, že máme nenadálou návštěvu. Asi bych měl taky něco takovýho říct pijavici, ale co bych se namáhal se složitou výmluvou.
"No nic, vysvobození čeká i tebe, máme nějaké zajímavější záležitosti, tak si nech zdát o pořádně smradlavým psovi." Mrknu na ní a rychlostí blesku jí políbím na tvář, aby na sebe musela vylít celý dezinfekční prostředek, než se zbaví toho otisku. S potěšením si ještě vychutnávám ten její nenávistný pohled, ale pak jdu směrem k autu. Ferenc mě dožene po pár krocích a já se dám do smíchu. Tak takováhle schůzka s upírkou za to stojí, dlouho jsem se pořádně nezasmál.
Nakonec nasedneme do našeho starého vraku. Samozřejmě, že jsem si to myslel správně a na kapotě je ptačí exkrement. Mávnu nad tím rukou, však on si to bratr rád vyčistí.
Potom vyrazíme na cestu domů.
„Takže bude další rande?“ Zeptá se bratr se škodolibým úsměvem.
„Seš blbej. A co ty? Plánuješ další setkání s Em?“ Směju se ještě teď, takhle bizardní setkání s holkou jsem ještě nezažil.
„Koukal jsem, jak jste vrkali.“ Dává pozor na cestu, ale já stejně vidím, jak se mu lesknou oči od zadržování smíchu. „Nebyla ani vtipná, nevím co bych s ní na další schůzce dělal.“
„Mě je jasný, co bys dělal.“ Zavrtím hlavou.
„Za koho mě máš?“ Šťouchne do mě silnou rukou a i auto se sveze kousek do protisměru.
„Dávej pozor na cestu, nebo zničíme tenhle sporťák.“ Odbudu to jenom touhle poznámkou. Nechci rozebírat, co si o něm myslím, ale jedno vím jistě, chudák ta holka, za kterou se provdá.
Žádné komentáře:
Okomentovat